Meduňka lékařská (Melissa officinalis)

Mezi její lidové názvy patří melisa, včelanka, včelník, matečník, marulka, planá máta či lemonika. Meduňku lze podle vzhledu zaměnit s jinými rostlinami z čeledi hluchavkovitých, ale podle vůně nikdy. Z této léčivé byliny se sbírají listy. Mezi nejvýraznější účinné látky meduňky patří silice (citral, citronelal, linalol). Také obsahuje třísloviny, hořčiny, slizovité látky, kyselinu kávovou, flavonoidy, enzymy a další látky.

Mají zklidňující účinky a proto je často součástí přípravků pomáhajících proti stresu, nervozitě a poruchám spánku ať už ve formě čajů, éterických olejů či tablet. Výtažek z listů pomáhá i při žaludečních potížích. Působí rovněž spasmolyticky. V lidovém léčitelství se používala ke koupelím při revmatismu a ke kloktání. Rovněž se doporučovala jako prevence proti oparům (potírat rty čerstvým listem meduňky). Tato zkušenost lidového léčitelství byla využita v současnosti.

Extrakt z meduňky, jehož výroba je průmyslově chráněna, je součástí mastí proti oparům rtů (má virustatické účinky). Používá se ve formě extraktu či lihového nálevu. Meduňka se také velmi dobře uplatní v kuchyni. Díky svému citronovému aroma je používána jako dochucovadlo například do hořčice, omáček či různých likérů (v tzv. karmelitském lihu či karmelitských kapkách, jež jsou užívány dodnes). Používá se také v kosmetice či parfumerii. Vyrábí se rovněž meduňkové víno.

Autor: PharmDr. Tomáš Arndt
Zdroj: www.celostnimedicina.cz